vlastní

vlastní (język czeski)

wymowa:

​

znaczenia:

przymiotnik

(1.1) własny

(1.2) właściwy

odmiana:

(1.1-2)

przypadek	liczba pojedyncza				liczba mnoga
	m żw	m nżw	ż	n
mianownik	vlastní				vlastní
dopełniacz	vlastního		vlastní	vlastního	vlastních
celownik	vlastnímu		vlastní	vlastnímu	vlastním
biernik	vlastního	vlastní			vlastní
wołacz	vlastní				vlastní
miejscownik	vlastním		vlastní	vlastním	vlastních
narzędnik	vlastním		vlastní	vlastním	vlastními
stopień wyższy vlastnější przypadek liczba pojedyncza liczba mnoga m żw m nżw ż n mianownik vlastnější vlastnější dopełniacz vlastnějšího vlastnější vlastnějšího vlastnějších celownik vlastnějšímu vlastnější vlastnějšímu vlastnějším biernik vlastnějšího vlastnější vlastnější wołacz vlastnější vlastnější miejscownik vlastnějším vlastnější vlastnějším vlastnějších narzędnik vlastnějším vlastnější vlastnějším vlastnějšími
stopień najwyższy nejvlastnější przypadek liczba pojedyncza liczba mnoga m żw m nżw ż n mianownik nejvlastnější nejvlastnější dopełniacz nejvlastnějšího nejvlastnější nejvlastnějšího nejvlastnějších celownik nejvlastnějšímu nejvlastnější nejvlastnějšímu nejvlastnějším biernik nejvlastnějšího nejvlastnější nejvlastnější wołacz nejvlastnější nejvlastnější miejscownik nejvlastnějším nejvlastnější nejvlastnějším nejvlastnějších narzędnik nejvlastnějším nejvlastnější nejvlastnějším nejvlastnějšími

przykłady:

składnia:

kolokacje:

synonimy:

antonimy:

hiperonimy:

hiponimy:

holonimy:

meronimy:

wyrazy pokrewne:

rzecz. vlastnictví n, vlastník m, vlastnost ż

czas. vlastnit ndk., přivlastnit dk., přivlastňovat ndk., vyvlastnit dk.

przym. vlastnický

przysł. vlastně

związki frazeologiczne:

etymologia:

st.czes. vlastní

uwagi:

źródła: